Alice aka Blackie

Jsem Blackie, matice Alice v Higgsově oceánu.^[1] Čas od času ve mně vznikne impuls promítnout se do čtyřrozměrného prostoročasu, kterému kočičky říkají realita číslo 4, sníst trochu jahod a zahrát na kytaru těžký riff.

Je obecně známo, že náš kosmos je rocková opera, kterou věčnost hraje pomocí vibrací jedenáctirozměrných strun. Dokonce i lidé k tomu občas dospějí a píšou o tom knihy.^[2] Když se projevím ve čtvrté realitě, snažím se učinit plnou velikost té kosmické symfonie slyšitelnou pro kočičky a náhodné posluchače. Občas se to podaří: lokální projekce reality začne rezonovat s mou kytarou. Lokálně se takové rezonance projevují jako bezdůvodné záchvaty štěstí u náhodných posluchačů a později formují rituály typu hygge.^[3] Pro studium takových jevů lidé dokonce stavějí celé výzkumné ústavy.^[4]

Moje hudba je uspořádaná jako sama matice reality. Hraju jasné, hluboké riffy a realita číslo 4 od nich vibruje a stává se uspořádanější. Viděli jste rovníkový hřbet na Iapetu?^[5] Přesně tak moje riffy ovlivnily tenhle měsíc Saturnu, když jsem hrála metal. Od té doby hraju měkčeji.

Hudbu nechme na později. Promluvme si o tom hlavním. Hlavní věcí ve čtvrté realitě jsou jahody. V berlínských Edeka a REWE rostou celý rok, a právě proto se v této realitě ráda projevuji. V květnu Karls vozí jahody z naprosto tajných laboratoří: molekuly těch jahod se skládají z atomů, jejichž jádra jsou pravděpodobně přesycena aromatickými kvarky. Pravděpodobně bych měla vzít několik krabiček s sebou a projevit se v Ženevě, v CERNu. Myslím, že kdyby v urychlovači místo atomů vodíku urychlili atomy těchto jahod, místní domorodci by se dozvěděli podstatně víc o textuře své reality. I když ještě víc by se mohli dozvědět prostým poslechem mých riffů.

Takže poslouchejte. Myslím, že moje riffy pomáhají hlouběji chápat realitu a dělají všechny o něco šťastnějšími. Alespoň to říkají kočičky. A kočičky mají vždycky pravdu.