Martin Kidd a Victory. Lampové zkreslení z lamp

Anglie, začátek 90. let.

Kidd se učí sám. Místní opravář s ním mluví, jako by všemu rozuměl. Rozumí tomu jen málo, ale to málo, co pochopil ze školní fyziky, ho ohromně nadchne.

Živí se výukou kytary.

Má Marshall Super Lead z roku 1969, koupený zhruba za osmdesát liber. Takové tehdy moc nestály. Zesilovač byl v továrně postavený špatně: jeden rezistor má desetkrát větší hodnotu, než by měl.

Kiddův kamarád zkusí úpravu z knihy The Tube Amp Book od Aspena Pittmana: master volume za fázovým invertorem. Kidd udělá totéž na svém Marshallu. Funguje to. Nic neshořelo. „Pořád jsem tady,“ říká.

Když má dva koncerty dva večery po sobě, klidně je odehraje na dvou různých zapojeních. Na pódiu si v duchu poznamenává, co není v pořádku, a v noci doma zesilovač přepájí.

Mnohé v jeho pozdějších konstrukcích vzniklo proto, aby ušetřil uši a obočí těch, kdo stáli přímo před reproboxem.

V roce 2016 už staví, upravuje a navrhuje zesilovače dvacet pět let.

Mezi Kiddovými žáky je Paul Cornford. Jednou Cornford přijde s tweedovým Fenderem Princeton z roku 1961 a zeptá se: dokázal byste tohle okopírovat? Kidd ho kopírovat nebude. Když už udělá něco, co zní určitým způsobem, chce, aby to bylo jeho vlastní zapojení.

Tak vzniká Cornford Harlequin a po něm MK50. Kidd kreslí zapojení. Cornford přináší peníze a marketing.

Kolem roku 1998 vyjde v časopise Guitarist recenze Harlequinu. Začínali ve dvojgaráži na konci Cornfordovy zahrady, pak se přestěhovali do průmyslových prostor. Tak uběhlo asi deset let.

Pak se všechno pokazilo. Firma, jak Kidd přiznává, nebyla vedená moc dobře, a Cornford skončil.

Zesilovače Cornford stavěla na zakázku továrna Straight Edge. Tamní lidé viděli, v jaké situaci se konstruktér ocitl, a dali mu práci.

Lee Anderton, spolumajitel obchodu Andertons v Guildfordu, prodal spoustu Cornfordů a bavilo ho to. Když značka zmizela, zůstala mu v katalogu díra. Továrně taky: smlouva na zesilovače skončila.

Anderton zavolá do továrny. Hned si porozumějí: „Máme konstruktéra zesilovačů, máme továrnu a máme někoho, kdo by je mohl prodávat.“

Několik lidí vloží menší částky. Andertonův podíl první den: 25 000 liber. Kidd tomu všemu říká hazard.

Victory nevznikne jako společnost s ručením omezeným, ale jako obchodní partnerství. Jména společníků se tak nedostanou do veřejných rejstříků.

Fotky a web dělá Mick Taylor, bývalý redaktor Guitarist a později jeden z moderátorů That Pedal Show.

V Británii nemá Victory distributora: zesilovače jdou z továrny rovnou k prodejcům a ceny vycházejí nižší než u mnoha boutique značek.

V100 jede na 6L6. Rozhodlo se to při zkoušení prototypů s prvním umělcem značky, Guthriem Govanem. Govan se považoval za příznivce EL34, ale naslepo si vybral 6L6.

Názvy jsou šlechtické tituly. Kdo je vymyslel, si už Kidd nepamatuje. Jméno The Duke, jak se ukázalo, patřilo někomu jinému a Victory se ho musela vzdát.

První zesilovače se neprodávají. Anderton o tehdejší Victory mluví jako o projektu pro vlastní ego.

Guthrie Govan požádá o zesilovač, který se vejde do schránky na zavazadla nad sedadly v letadle nízkonákladové aerolinky. Zadání: výtisk z webu EasyJet s maximálními povolenými rozměry příručního zavazadla. Kidd to stihne zhruba za dva až tři týdny: Govana čeká koncert na Dálném východě.

První prototyp na úkol nestačí. Zkreslení je skoro tam, kde má být, ale čistému zvuku chybí rezerva. Třicet wattů je málo. Kidd převede koncový stupeň z katodového předpětí na pevné a dostane zhruba 42 wattů. Prototyp se vrátí Govanovi o malinko těžší.

Když nastupuje do letadla nízkonákladové společnosti, vypráví Govan, podívají se na kufr se zesilovačem a myslí si, že je to brašna na fotoaparát.

Zesilovače typu lunchbox tu byly i před Victory. Sám Kidd jmenuje předchůdce, Linear Concord a Orange Tiny Terror. Většina z nich ale měla kolem 15 nebo 20 wattů a on chtěl plnohodnotných 50 wattů z malých transformátorů v kompaktním šasi.

Na jaře 2014 vychází V30 The Countess za 799 liber. Anderton vzpomíná na čtyři sta objednávek za týden a demo natáčel u sebe ve sklepě. Z prodělečného projektu pro ego se Victory mění v byznys.

Po V30 začnou Victory konečně brát vážně. Guitarist mu udělí ocenění „Guitarist Choice“ a „Gear Of The Year 2014“.

V prosinci 2014 vychází V40 The Duchess: zesilovač pro bluesové a rootsové kytaristy, kteří chtěli zesilovač, jaký jako by neexistoval.

V roce 2015 požádá Rabea Massaad, člověk, který se v gainu vyzná, o kompaktní zesilovač pro moderní metal a podladěné kytary. Sám hrál na Marshall JCM900 Dual Reverb a na 5150. Kidd zjistí, že zkreslení JCM900 je skoro až ke korekcím tranzistorové, a to nechce. Vyjít ze Soldana taky nepřipadá v úvahu: jedině vlastní zapojení. První prototyp Krakenu vyjde s přemírou gainu a spodek je potřeba ještě víc zpevnit. Nakonec Kidd popisuje první kanál jako JCM800 s větším gainem a druhý jako 5150 s měkčím atakem.

Téhož roku vyjde najevo, že Dave Murray nahrál své party pro The Book of Souls od Iron Maiden na V100 s reproboxem V412. Zavolat do Victory mu poradil jeho technik. Na turné V100 nejel: jeho přepínací systém potřeboval ještě jedno rozhraní a nezbyl čas.

V roce 2016 vychází Sheriff: klasické britské zkreslení inspirované zvukem Plexi ze šedesátých let. Kidd si pamatuje, že zkreslení starých zesilovačů bylo trochu neučesané, na hranici drsnosti, ale v mixu ta drsnost měla svůj účel a pomáhala kytaře prorazit. Místo režimu nízkého výkonu dostal Sheriff 22 samostatný vestavěný atenuátor, který sníží výkon na 0,3 wattu, aby se na vytočený zesilovač dalo hrát potichu v ložnici.

U Sheriffa 25 Kidd pochopil, že „vintage Marshall“ v hlavách lidí je nejčastěji Marshall, který kdysi upravil někdo jako José Arredondo. Ten samý José, ke kterému v osmnácti vezl Dave Friedman na úpravu svůj zesilovač. Kidd volí hot-rod konstrukci. Jiní v takových případech dávají ořezávací diody nebo tranzistory zapojené jako diody. On chce „lampové zkreslení z lamp“. Koncové elektronky EL86 navrhl dodavatel. Kidd o nich nikdy ani neslyšel a snížil jim napětí na stínicích mřížkách.

V roce 2017 vychází RK50, vytvořený spolu s Richiem Kotzenem.

V roce 2019 se objeví VC35 The Copper. Kidda se pořád ptali, jestli Victory nemá něco jako Vox AC30. Neměla. Copper se stal jeho AC30 v rozumné hlasitosti. Dvě 12AX7, pentoda EF184 a čtyři EL84 dávají 35 wattů, nebo 12 v režimu nízkého výkonu. EF184 pracuje jako katodový sledovač a budí korekce. Na plný výkon je předpětí smíšené, katodové a pevné; na nízký čistě katodové.

V roce 2020 dostala Countess nové jméno The Jack, podle jack-of-all-trades, „všeuměl“. Téhož roku Victory spolu s Two Notes nasnímá své reproboxy do DynIR.

Přátelé a zákazníci už dlouho chtěli „zvuk Victory“ v pedálu. Jenže trh byl už úplně saturovaný overdrivy všeho druhu. Slovní hříčka je podle Victory záměrná.

Rozhodly elektronky. Jednou se dodavatel elektronek zeptá: „Mám jich hromadu, všechny od Philipsu nebo Mullardu nebo někoho takového. Myslíte, že byste s nimi dokázali něco udělat?“ Jsou to CV4014, neboli EF91. Jinak by skončily na skládce. Informace o nich skoro nejsou a žádný kytarový zesilovač takové elektronky nikdy nepoužil. Nezbývá než to zkusit.

CV4014 je malá signálová pentoda se sedmi nožičkami, fyzicky jen o něco menší než známá 12AX7. Je to vojenská verze EF91 se zvýšenou spolehlivostí, stavěná tak, aby snesla vibrace, i v letadlech.

Elektronky v pedálech V4 byly vyrobeny v roce 1981 v továrně Mullard v Mitchamu v hrabství Surrey pro britské ministerstvo obrany. Pak je odvezli do zásobovacího skladu Královského námořnictva ve Spring Quarry v hrabství Wiltshire, hluboko pod zem, do části obřího bunkru z dob studené války. Bunkr naštěstí nikdy nebyl potřeba. Čtyřicet let byl jen nesmírně drahým místem pro elektronky, které čekaly, až kolem nich někdo navrhne výrobky. Tak to stojí v návodu, se smajlíkem.

První stupeň obstarává nízkošumová trioda EC900, vyrobená v bývalé Jugoslávii v licenci Philipsu a Mullardu. Záruku na tyto elektronky Victory prodlužuje z 90 dnů na dva roky: podle vojenské specifikace mají vydržet nejméně 6000 hodin.

V létě 2018 jsou na NAMM představeny pedály V4: The Countess, The Sheriff a The Kraken, každý za 349 liber. V listopadu 2020 se k nim přidá The Copper. Pokud je Victory známo, nikdo před nimi nedal do pedálu čtyři elektronky a plně lampovou cestu signálu.

Pak k pedálovému předzesilovači přibyl koncový stupeň: v roce 2020 přišel V4 Duchess, lehký tranzistorový zesilovač třídy D o výkonu 180 wattů. Modul by dal až 210, ale takové moduly při přebuzení nezkreslují, prostě se vypnou, a Kidd nechtěl stavět limiter. Emulaci reproboxu do Duchess záměrně nedali: každý má svoje IR. A už v roce 2021 vyšel V4 Kraken se simulátorem reproboxu od Two Notes uvnitř.

Hlavní rozhodnutí při návrhu V4 je popsané v návodu: pedál se nezapojuje před předzesilovač aparátu, ale místo něj. Není to overdrive, ale vstupní část lampového zesilovače v ocelové krabici. Návod se ptá: „Už jsme to řekli dostkrát?“

Kidd to říká jednodušeji. Když má zesilovač skvělý čistý kanál, ale doktor Jekyll potřebuje novou tvář pana Hyda, V4 je ten pan Hyde.

Z tohohle jediného rozhodnutí plyne všechno ostatní.

Je potřeba skutečné anodové napětí. Pedál bere 12 voltů a 800 miliampérů, což je na pedál hodně, a když se nahřívá žhavení, odebírá trojnásobek. Vysoké napětí dává spínaný zvyšující měnič s čipem MAX1771: potřebuje málo dalších součástek a na desce nezabere skoro žádné místo. Nejtěžší je šum. Měnič spíná na stovkách kilohertzů. Samotné pištění slyšet není, ale rušení se plíží po zemi. Proto má každé napětí svou vlastní oddělenou zem.

Anodové napětí je nižší než ve velkých hlavách. Kidd si myslí, že je to slyšet: vlna se začne zkreslovat jinak a středy jsou plnější a příjemnější.

Výstup je linkový, nejvýš 0,9 voltu. Emulace reproboxu ani koncový stupeň v pedálu nejsou a load box nevybudí. Zato má režim Amp Through: když je pedál zapnutý, jde signál přes jeho předzesilovač do koncového stupně aparátu; když je vypnutý, hraje zase vlastní předzesilovač aparátu.

Přepínač Bright tam je proto, že pedál musí budit koncové stupně, které nikdy předtím nepotkal. Efektové smyčky se drasticky liší. Návod varuje, že poloha nejvzdálenější od té oblíbené může vypadat, jako by byl pedál rozbitý. Není.

Copper má svůj vlastní příběh. Treble booster je tradičně krabička s jedním tranzistorem. Kidd postavil svůj s elektronkou. Knoflík Tone spojuje dva protifázové výstupy posledního lampového stupně úplně, částečně nebo vůbec: výsledkem je ořez výšek. A Bass Mode má u Copperu tři polohy, ne dvě jako u hlavy: plné basy na kanálu s boosterem se mění v kaši, takže v jedné poloze se basy ořezávají jen na tomto kanálu.

Tím vším prochází jedna nit. Zkreslení JCM900 je tranzistorové, Kidd dělá své lampové. Sheriff 25 si říkal o diody, on dá elektronky. Booster se obvykle staví na tranzistoru, on ho staví na elektronce. A tam, kde je křemík přece jen potřeba, v koncovém stupni třídy D u zesilovačů V4, je Valve Response Circuit, aby měl koncový stupeň při hraní odezvu jako lampový.

A master volume. Kidd ho dodnes dává za fázový invertor, jako při té první úpravě Marshallu, u V40, Copperu a Sheriffa: velká část zkreslení koncového stupně se rodí ve fázovém invertoru, ne jen v koncových elektronkách. Friedman takový master neuznává: vyřazuje ze zesilovače zápornou zpětnou vazbu. Dva mistři, dvě odpovědi.

V roce 2016 Kidd říkal, že zvuk zesilovače je skoro celý dán zapojením, ne volbou mezi EL34 a 6L6, a že elektronky NOS nemusejí být nutně lepší. O dva roky později vznikla kolem elektronek NOS celá řada. Ne proto, že by byly kouzelné. Jsou malé, odolné a je jich dost, aby se z nich daly roky vyrábět pedály a ještě zbyly náhradní.

V roce 2023 nazve youtuber KDH Andertonův podíl ve Victory „Andertons Big Secret“. Anderton vysvětluje: bál se, že jiné obchody, hlavně britské, nebudou chtít prodávat značku spojenou s Andertons. A přiznává, že o tom mohl mluvit otevřeněji. Britský regulátor reklamy po něm chce, aby v každém videu uváděl své finanční zájmy, a on to začne dělat.

Kidd odpovídá krátce: Anderton Victory nevlastní, jen do ní investoval. Někdo čekal, že to bude začátek konce. Nic se nezměnilo.

V roce 2024 je Victory deset let a vychází řada MK: MK jako Martin Kidd. MK Overdrive se zrodil ze všech těch žádostí o reedici Cornford MK50 Mk II. Každý zesilovač MK před odchodem z továrny zkontroluje a podepíše sám Kidd.

Šéfem firmy se nikdy nestal a nelituje toho: nejlépe mu jde navrhovat zapojení a dolaďovat je. Pracuje hlavně z domova a v továrně zůstává technickým konzultantem. Zesilovače Victory se staví v Anglii.

Na konci roku 2025 požádá nevidomý kytarista Anthony Ferraro, jestli by si mohl vyzkoušet Duchess MKII. Victory mu postaví zesilovač s panelem v Braillově písmu. „Kámo, to je zesilovač!“ Video s rozbalováním vidělo desítky milionů lidí. Teď Victory dá panel v Braillově písmu na kterýkoli svůj zesilovač bez příplatku.

V roce 2026 vychází PowerValve 200, koncový zesilovač pro digitální sestavy. Uvnitř pracuje pořád ta samá CV4014.

Kidd je si jistý, že lampové zesilovače nezmizí. Vytáčejí se tak, až v podstatě přestanou správně fungovat, protože právě o to hráčům jde. A model nebo profil téhož zesilovače, říká, při hraní nebude působit stejně. I když poctivě přiznává, že tahle zařízení jsou mnohem všestrannější.

I tenhle příběh má svou symetrii.

Kidd začínal tím, že si v knížce přečetl o úpravě a dal master za fázový invertor do Marshallu za osmdesát liber. O víc než třicet let později jsou jeho iniciály na panelech zesilovačů a MK Overdrive vrací zpátky jeho Cornford MK50.

Kopírovat nemá rád. Když zesilovač vyjde a lidem se líbí, chce mít pocit, že to udělal on.

Elektroniku nikdy nestudoval. Jen chtěl lampové zkreslení z lamp.

Na našem webu Victory reprezentují bezplatný plugin AmberPawAmp a modely NAM pedálů V4 The Copper, The Kraken a The Sheriff.